Q: Tell our readers something about yourself.
I was born in Ireland, in Limerick, I'm Irish-Czech, my mother being Irish and my father Czech. My mum is an Irish language teacher - and the Irish language has always been quite important to her, despite not being a native speaker nor coming from an Irish-speaking family. She passed the love of Irish on to me, and naturally I attended a Gaelscoil.
Last year, I decided that I wanted to move to Prague, having spent much of the last few years living across the continent - in Poland Spain and Belgium. I've been in Prague now for about ten months and in that time I've tried to add a network to my environs, including by way of the Irish community, which has been a terrific decision. I wanted to give back, not just to the Irish community here, but to my own heritage, by contributing something to the Irish language - and the Gaeltacht was born of that.
Q: I think it was in September, you had the first one, it was called a Pop-Up Gaeltacht. What is that?
Well, a Pop-Up Gaeltacht is kind of a loosely defined meeting of Irish language speakers. It was originally the brainchild of two individuals (Osgur Ó Ciardha and Peadar Ó Caomhánaigh) who decided they wanted to make Gaeltachtai in urban areas. When I had this idea that I'd like to organize a Pop-Up Gaeltacht in Prague, I reached out to Conradh na Gaeilge to ask them what they would recommend as a procedure for it. They said there's not a whole lot to it: it's basically a gathering of people in a bar, like you might do with your friends every week, the one difference being that the interaction is in Irish. And so that's what we do - we meet up once a month, and we try and engage as many people as possible. People who have all levels of Irish, from complete beginners to advanced speakers - we have all levels. We also have a number of Czechs who have taken an interest in the language. Some of them speak it very well.
Q: Would it be correct to say that you only focus on the spoken word or is there anything to do with writing involved?
Until now that hasn't really been on the agenda, the objective with this entire endeavour is to make it fun above all. It should be something that people look forward to, not a kind of a workout. We know that for some, it's not the easiest thing in the world to express themselves in Irish. It's hard at first. Especially for those you know who have gone a long time without speaking it. But there are many who can speak more than they believe that they can. They have capability far beyond what they have convinced themselves, but they are a little bit bashful about using Irish. The objective for me and for those interested in promoting the language is to coax the Irish out of them, to give them an outlet in which they feel comfortable in speaking, whether it's a few words or whether it's a lot.
What is nice is that there has been a very visible uptake in the interest in Irish, following the success of the Kneecap movie. I personally absolutely adored that movie. I have to say it is one of the most brilliant pieces of work that I have seen, and I think it's tangibly affecting the level of interest in Irish. Because it's not the utility of the language - it's the essence of it. It is the symbolism of it. You mustn't focus on whether I'll get a job out of this. You must focus on it because this is part of who you are. And a lot of that seems to have resonated, especially with a lot of young people, and I think that this is great news for the language.
Q: Are you familiar with the Foil, Arms and Hog sketch about the chap who allegedly speaks nothing other than Irish?
One of my favourite ones, yes. It's phenomenal. I've had the great privilege of attending FAH live, and I was actually in the front row for one of their performances in Warsaw. And I think that that is one of their finest pieces of work, actually. I think that that really captures the strange quagmire, the paradox of speaking Irish. I remember I once read the Xenophobe's Guide to the Irish and they made a great point - a little bit tongue in cheek - that the Irish language was kind of like the good China plates. You know, the plates that you use on Christmas and put them back in the cupboard for the rest of the year. I think we kind of like to polish our highest-level events with a few words of Irish. You might have somebody who begins a speech and ends a speech in Irish, but it's not for everyday use - that's the way it is described.
Q: You mean like the Cupla Focail and things like that, right?
Yeah, well, that's kind of the thing. I think Irish language activists would say “better the cupla focail” than “no focail”. But it is my objective, and I think it should be the objective of everybody who's interested in preserving the language, that it needs to return in some way as a vernacular: you know, something that people can use on a day to day basis. And the way that I see it is that if this is Irish mixed with English, what's the harm? When I speak Irish, I speak Irish for perhaps eighty percent of a given statement and maybe the remaining fifteen, twenty percent might be with English words. I don't see that as a problem.
Q: Irish is a language that has been largely sort of supplanted and surpassed in Ireland by English, is that fair to say?
Yes, that is true, but I am conscious that as Irish people we are in the privileged position of natively speaking one of the most useful languages in the world. But what I would envisage and my dream for Ireland would be that people would be able to speak both equally well. And this is not beyond the realm of possibility. You know, you have bilingual countries, you have Malta, where they have managed to preserve their native language and still all speak English more or less to a native level. Why can we not have that also in Ireland? That would be a dream for me. There's so much to be proud of in the language and there's so much to be proud of in our own unique culture, but I think that that we've had a tendency to kind of - as you say - lock it away or feel that it's not good enough, that we’re not good enough at speaking it. There's so many complexes around it, I think, and there are many reasons for why it has declined in the way that it has. But I think that if you really want to understand the essence of the Irish spirit, the Irish worldview, Irish literature, the Irish turn of phrase, if you want to understand Hiberno-English, then you need to look at the Irish language. Even if you want to understand the works of writers like James Joyce, you know, you will not really understand his way of expressing himself without an appreciation of the Irish language. It's no accident that we have made such a telling contribution to English-language literature - because there is something which is born of the expressiveness of the Irish language: the colourful and creative way that you say things in Irish isn't common to every language in the world.
Q: Yes, there are so many beautiful ways of expressing things - as you said - in Hiberno-English: for example ‘would you look at the cut on your man?’, and then when you meet somebody from somewhere else, they ask, ‘what did you say? What was that?’ And then you realize it's an Irishism.
You'll see this very often in Irish - even day-to-day expressions that we as Irish people don't think about. One thing I hear amongst Irish people is that they'll say, your man is after doing this, you know, he's after doing that. And this is a direct translation from Irish, you know, Tá sé tar éis é sin a dhéanamh. And I feel people who are not Irish would not really understand this. He's after doing that - that's just incorrect English. But it works for Irish English.
Q: Because of your heritage and education, you've got an insight into both Czech and Irish cultures. What do you notice in terms of the differences between the Czech approach to doing things and the Irish approach to doing things - do you see some differences?
In terms of the culture, I wouldn't see a huge amount of overlap. I think the Irish worldview and the Czech do not necessarily collide much - for better or for worse. Of course, they occupy very different geographical spaces. They have quite different histories. The fact of Ireland being an island already lends itself to a social context, which is very different that of a country which is surrounded on all sides by different nations in the centre of what is already a highly diverse continent. On the other hand, I would say that - in terms of language - there is arguably a very clear connection. There was a time when - in the Czech Republic - the vehicular language was German. So if you wanted the language of social mobility, this was not the predominant language of the native Czechs. So for those who wanted to make a career for themselves, they would be obliged - or there would be a certain social pressure - to learn German. This was the case for centuries in Ireland with English. I remember my father - who was Czech - he used to regularly say that the fate of the Czech language could have been the same as Irish, were it not for the concerted efforts of Czech writers, especially people like Palácký and so on. Maybe culturally there isn't quite as much, but in language concerns that maybe a little more so.
Q: So looking forward then, I think you've got a new name for the event now. You've decided to progress from calling it the PUG because now it's more of a semi-permanent fixture. So what's the new name? Tell us about that.
Yeah, that is my intention. I didn't see a reason to continue with PUG, not only because this risks taking away from the very innovative idea put forward by the organizers of the original idea - not that they have opposed this in any way - but I don't think I have an inherent right to borrow that. Moreover, because my objective is that Gaeltacht should be wherever there are Irish speakers, they should be here to stay - you know, as if it’s an immovable fixture. And so my hope is is that if the idea can get off the ground, and we can attract as many people to exercise their Irish as possible )especially those with the intention of staying in Prague long term) then in some ways, uh perhaps in a figurative sense, Prague and cities like it could become sort of external Gaeltachtai. Places where you will find Irish if you look for it. And in this regard, I would like them to sort of reflect the remaining places in Ireland where Irish is spoken on a day-to-day basis. I know that this is less likely for obvious reasons. The Irish people living abroad not only have to do their day to day in English, but often to learn the local language. But if it is the case that we manage to provide a space where people can speak Irish to one another on a regular basis, as much as it would be a lofty ambition, I would consider it a massive success. And that is what is intended by modifying this from the temporary sounding PUG to a simple Gaeltacht.
Q: Anything else that you'd like to say Adam?
Well, I guess the only thing that I wanted to say is that I cannot thank you enough for the support that you personally and CIBCA have shown in all of this.
Otázka: Řekněte našim čtenářům něco o sobě.
Narodil jsem se v Irsku, v Limericku, jsem česko-irského původu, moje matka je Irka a otec Čech. Moje maminka je učitelkou irštiny – a irština pro ni byla vždy velmi důležitá, přestože nebyla rodilou mluvčí ani nepocházela z irsky mluvící rodiny. Přenesla na mě lásku k irštině a přirozeně jsem navštěvoval Gaelscoil.
Minulý rok jsem se rozhodl, že se chci přestěhovat do Prahy, potom co jsem většinu posledních let strávil po celém kontinentu – v Polsku, Španělsku a Belgii. V Praze jsem nyní přibližně deset měsíců a během této doby jsem se snažil rozšířit síť kontaktů ve svém okolí, mimo jiné i prostřednictvím irské komunity, což se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. Chtěl jsem se odvděčit nejen irské komunitě zde, ale také svému vlastnímu původu tím, že přispěji k irskému jazyku – a tak vznikl Gaeltacht.
Q: Myslím, že to bylo v září, kdy jste měli první, jmenovalo se to Pop-Up Gaeltacht. Co to je?
Pop-Up Gaeltacht je druh volně definovaného setkání irských mluvčích. Původně to bylo duchovní dítě dvou jedinců (Osgur Ó Ciardha a Peadar Ó Caomhánaigh), kteří se rozhodli, že chtějí organizovat Gaeltachtai v městských oblastech. Když jsem měl nápad, že bych chtěl v Praze uspořádat Pop-Up Gaeltacht, oslovil jsem Conradh na Gaeilge, abych se jich zeptal, co by mi doporučili jako postup. Řekli, že toho není moc: je to v podstatě shromáždění lidí v baru, jako byste to mohli dělat se svými přáteli každý týden, jediný rozdíl je v tom, že interakce probíhá v irštině. A tak to děláme – scházíme se jednou za měsíc a snažíme se zapojit co nejvíce lidí. Lidé, kteří mají všechny úrovně irštiny, od úplných začátečníků až po pokročilé mluvčí – máme všechny úrovně. Máme i řadu Čechů, kteří se o jazyk zajímali. Někteří z nich mluví velmi dobře.
Q: Bylo by správné říci, že se soustředíte pouze na mluvené slovo, nebo je v tom i nějaké psaní?
Až dosud to nebylo na pořadu dne, cílem celého tohoto snažení je, aby to bylo především zábavné. Mělo by to být něco, na co se lidé těší, ne druh cvičení. Víme, že pro některé není nejjednodušší vyjadřovat se irsky. Zpočátku je to těžké. Zvláště pro ty, kteří dlouho nemluvili. Ale je mnoho těch, kteří mohou mluvit více, než si myslí, že mohou. Mají schopnosti daleko přesahující své očekávání, ale trochu se stydí používat irštinu. Cílem pro mě i pro ty, kteří se zajímají o propagaci jazyka, je povzbudit lidi, aby ze sebe dostali irštinu, a poskytnout jim prostředí, ve kterém se budou cítit pohodlně při jejím používání – ať už jde o pár slov, nebo o delší projev.
Příjemné je, že po úspěchu filmu Kneecap došlo k velmi viditelnému nárůstu zájmu o irštinu. Osobně jsem ten film naprosto zbožňoval. Musím říct, že je to jedno z nejskvělejších děl, které jsem viděl, a myslím, že to hmatatelně ovlivňuje úroveň zájmu o irštinu. Protože nejde o to, jak je jazyk užitečný – ale o jeho samotnou podstatu. Je to jeho symbolika. Nesmíte se soustředit na to, jestli díky tomu dostanete práci. Musíte se na to soustředit, protože to je součástí toho, kým jste. A zdá se, že hodně z toho zarezonovalo, zvláště u spousty mladých lidí, a myslím, že je to pro tento jazyk skvělá zpráva.
Otázka: Znáte sketch Foil, Arms and Hog o chlápkovi, který údajně nemluví jinak než irsky?
Ano, je jeden z mých oblíbených. Je to fenomenální. Měl jsem tu čest zúčastnit se FAH živě a byl jsem vlastně v první řadě na jednom z jejich vystoupení ve Varšavě. A myslím, že je to vlastně jeden z jejich nejlepších děl. Myslím, že to skutečně vystihuje tu podivnou bažinu, paradox mluvení irsky. Pamatuji si, že jsem kdysi četl Xenofobovu příručku k Irům a oni mi řekli, že irština je něco jako krásné sváteční talíře. Znáte to, talíře, které použijete na Vánoce a odložíte je na zbytek roku zpátky do skříně. Myslím, že si tak trochu rádi vyšperkujeme naše nejvýznamnější události několika slovy v irštině. Někdo může zahájit a ukončit projev v irštině, ale v běžném životě se nepoužívá – takto se to popisuje.
Otázka: Myslíte jako "Cupla Focail" a podobné věci, že?
Jo, no, tak nějak to je. Myslím, že irští jazykoví aktivisté by řekli „lepší focail cupla“ než „no focail“. Ale mým cílem je, a myslím, že by to mělo být cílem každého, kdo má zájem o zachování jazyka, že se musí nějakým způsobem vrátit jako lidová mluva: víte, něco, co lidé mohou používat každý den. A vidím to tak, že pokud je to irština smíchaná s angličtinou, jaká je škoda? Když mluvím irsky, mluvím irsky možná z osmdesáti procent daného výroku a možná zbývajících patnáct, dvacet procent může být s anglickými slovy. Nevidím to jako problém.
Otázka: Je fér říci, že irština je jazyk, který byl v Irsku do značné míry vytlačen a překonán angličtinou?
Ano, to je pravda, ale jsem si vědom toho, že jako Irové máme privilegované postavení rodilého mluvčího jednoho z nejužitečnějších jazyků na světě. Ale to, co bych si představoval a mým snem pro Irsko by bylo, že lidé budou schopni mluvit oběma stejně dobře. A to není za hranicí možností. Víte, máte bilingvní země, máte Maltu, kde si dokázali zachovat svůj rodný jazyk a přesto všichni mluví anglicky víceméně na rodilé úrovni. Proč to nemůžeme mít také v Irsku? To by byl pro mě sen. V jazyce je toho tolik, na co můžeme být hrdí, a je toho tolik, na co můžeme být hrdí v naší vlastní jedinečné kultuře, ale myslím si, že jsme měli tendenci to tak nějak – jak říkáte – zamykat nebo mít pocit, že to není dost dobré, že nejsme dost dobří v tom mluvit. Myslím, že kolem toho je tolik komplexů a existuje mnoho důvodů, proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ale myslím si, že pokud opravdu chcete porozumět podstatě irského ducha, irskému světonázoru, irské literatuře, irskému obratu frází, chcete-li rozumět hiberno-angličtině, pak se musíte podívat na irský jazyk. I když chcete porozumět dílům spisovatelů, jako je James Joyce, víte, že ve skutečnosti nepochopíte jeho způsob vyjadřování, aniž byste znali irský jazyk. Není náhodou, že jsme tak výmluvně přispěli k anglicky psané literatuře – protože existuje něco, co se rodí z expresivity irského jazyka: barevný a kreativní způsob, jakým říkáte věci v irštině, není společný pro všechny jazyky na světě.
Otázka: Ano, existuje tolik krásných způsobů, jak něco vyjádřit – jak jsi řekl – v hiberno-angličtině: například „would you look at the cut on your man?“. A pak, když potkáš někoho odjinud, zeptá se: „Co jsi to řekl? Co to bylo?“ A tehdy si uvědomíš, že je to irský obrat.
Tohle v irštině uvidíme velmi často – dokonce i v každodenních výrazech, nad kterými jako Irové ani nepřemýšlíme. Jedna věc, kterou často slýchám mezi Iry, je, že řeknou: your man is after doing this, nebo he’s after doing that. A to je doslovný překlad z irštiny: Tá sé tar éis é sin a dhéanamh.
Mám pocit, že lidé, kteří nejsou Irové, tomu vlastně nerozumí. He’s after doing that – to je z pohledu angličtiny nesprávně. Ale v irské angličtině to prostě funguje.
Otázka: Díky svému původu a vzdělání máte přehled o české i irské kultuře. Jakých si všímáte rozdílů mezi českým přístupem k dělání věcí a irským přístupem k dělání věcí – vidíte nějaké rozdíly?
Co se týče kultury, neviděl bych velký přesah. Myslím, že irský světonázor a český se nemusí moc střetávat – v dobrém i ve zlém. Samozřejmě zabírají velmi odlišné geografické prostory. Mají docela rozdílnou historii. Skutečnost, že Irsko je ostrovem, se již hodí do sociálního kontextu, který je velmi odlišný od situace země, která je ze všech stran obklopena různými národy uprostřed již tak velmi rozmanitého kontinentu. Na druhou stranu bych řekl, že – pokud jde o jazyk – je zde prokazatelně velmi jasná souvislost. Bývaly doby, kdy – v České republice – byla dorozumívacím jazykem němčina. Pokud jste tedy chtěli jazyk sociální mobility, nebyl to převládající jazyk rodilých Čechů. Takže pro ty, kteří chtěli mít kariéru, byli povinni – nebo by tam byl určitý společenský tlak – naučit se německy. Tak tomu bylo po staletí v Irsku s angličtinou. Vzpomínám si na svého otce - Čecha - pravidelně říkal, že osud češtiny mohl být stejný jako irštiny, nebýt soustředěného úsilí českých spisovatelů, zejména lidí jako Palackého a dalších. Kulturně toho možná není tolik, ale v jazykových otázkách možná trochu víc.
Otázka: Takže když se podíváme dopředu, myslím, že teď máte pro tu událost nový název. Rozhodli jste se posunout od názvu PUG, protože teď už je to spíše polotrvalá záležitost. Jaký je tedy nový název? Řekněte nám o tom něco.
Ano, to je můj záměr. Neviděl jsem důvod pokračovat s názvem PUG, a to nejen proto, že by to mohlo ubírat na jedinečnosti velmi inovativní myšlenky, kterou původní organizátoři představili – ne že by proti tomu nějak vystupovali – ale nemyslím si, že mám automatické právo si ten název „vypůjčit“.
Navíc je mým cílem, aby Gaeltacht byla tam, kde jsou mluvčí irštiny, a aby se stala něčím trvalým – něčím, co se prostě nehne z místa. Doufám tedy, že pokud se nám podaří tuto myšlenku rozběhnout a přilákat co nejvíce lidí, kteří si chtějí procvičovat irštinu (zejména těch, kteří plánují zůstat v Praze dlouhodobě), pak by se – alespoň obrazně řečeno – Praha a jí podobná města mohla stát jakýmisi externími Gaeltachtaí. Místy, kde irštinu najdete, když ji budete hledat.
V tomto ohledu bych chtěl, aby odrážela ta zbývající místa v Irsku, kde se irština používá v každodenním životě. Vím, že je to z pochopitelných důvodů méně pravděpodobné. Irové žijící v zahraničí totiž nejenže musí denně fungovat v angličtině, ale často se také učit místní jazyk.
Pokud se nám však podaří vytvořit prostor, kde lidé budou mít možnost pravidelně spolu mluvit irsky, i když by to byl poměrně ambiciózní cíl, považoval bych to za obrovský úspěch. A právě to je důvod, proč jsem se rozhodl změnit tento název z dočasně znějícího PUG na jednoduché Gaeltacht.
Otázka: Je ještě něco, co byste nám chtěl říct, Adame?
Myslím, že jediné, co jsem chtěl říct, je, že vám nemohu dostatečně poděkovat za podporu, kterou jste vy osobně a CIBCA v tom všem projevili.
Cén uair a bheidh an chéad cheann eile ar siúl agus cén áit?